SLZY NA VÍČKU
Odcházím se slzou na víčku,
a pomalu zhasínám svíčku,
v hlavě mám jen tebe,
proč daleko to jest do sedmého nebe?
a pomalu zhasínám svíčku,
v hlavě mám jen tebe,
proč daleko to jest do sedmého nebe?
Jen zklamání a nešťastná láska,
na čele přibyla mi další vráska,
ptám se proč to tak musí vše být,
na čele přibyla mi další vráska,
ptám se proč to tak musí vše být,
proč nemůžeme spolu šťastně žít?
Nemohu zapomenout krásných chvil,
proč nepřibývá pohádkových víl,
mocných a čarovných, co přejou lásce,
vždyť to se nedá vyhrát v sázce.
proč nepřibývá pohádkových víl,
mocných a čarovných, co přejou lásce,
vždyť to se nedá vyhrát v sázce.
Skončily dny, kdy šťastná jsem byla,
vždyť jsem se v slzách utopila.
v slzách z nešťastné a nenaplněné lásky,
co dělala mi jen vrásky.
vždyť jsem se v slzách utopila.
v slzách z nešťastné a nenaplněné lásky,
co dělala mi jen vrásky.
MÁ LÁSKA
S větrem o závod
loukou plnou květin
krajinou čistých vod
na milovaném koni skoro letím.
Hříva plete se mi mezi prsty,
provoněná senem,
jedním skokem široké cesty,
spěcháme za svým snem.
Po nekonečně dlouhých pláních
ladnými pohyby neseme se,
hluboké potoky na jeden nádech,
jen tak, lehce vzneseme se.
Podkovy o cestu stříbrně zvoní,
tu píseň nekonečnou,
jako když měsíc slzy roní,
dokola zní to ozvěnou úsečnou.
Naše srdce bijí jako jedno,
když tryskem ženeme se krajinou,
Ženeme se tam, dále v nedohledno,
a rychlost spojuje nás v bytost jedinou..
loukou plnou květin
krajinou čistých vod
na milovaném koni skoro letím.
Hříva plete se mi mezi prsty,
provoněná senem,
jedním skokem široké cesty,
spěcháme za svým snem.
Po nekonečně dlouhých pláních
ladnými pohyby neseme se,
hluboké potoky na jeden nádech,
jen tak, lehce vzneseme se.
Podkovy o cestu stříbrně zvoní,
tu píseň nekonečnou,
jako když měsíc slzy roní,
dokola zní to ozvěnou úsečnou.
Naše srdce bijí jako jedno,
když tryskem ženeme se krajinou,
Ženeme se tam, dále v nedohledno,
a rychlost spojuje nás v bytost jedinou..
TVÉ OČI
Tvé oči jasně modré jako nebe,
šeptají jen chci přece jen Tebe.
Oči jako pomněnky,
když se na mě nimi podíváš rázem jsou pryč mé domněnky.
Díváš-li se nima na mě jako pes,
řeknu jen:,,Odpouštím Ti ještě dnes''.
Tvé oči svědčí o Tvé upřímnosti,
laskavosti a bojácnosti.
Kdybychom oči neměli,naznali bychom své city....,které díky očím poznme bez lhaní a zanechávají v nás vzpomínky...
šeptají jen chci přece jen Tebe.
Oči jako pomněnky,
když se na mě nimi podíváš rázem jsou pryč mé domněnky.
Díváš-li se nima na mě jako pes,
řeknu jen:,,Odpouštím Ti ještě dnes''.
Tvé oči svědčí o Tvé upřímnosti,
laskavosti a bojácnosti.
Kdybychom oči neměli,naznali bychom své city....,které díky očím poznme bez lhaní a zanechávají v nás vzpomínky...
DÁREK VÁNOČNÍ
Chodím po bytě sem a tam,přemýšlím,
co Ti lásko pod stromeček dám.
Dám Ti celé svoje srdce,
převázané stuhou věrnosti.
Dám Ti radost s maličkostí,
které nás obklopují.
Dám Ti věčnou lásku,
svá ochranná křídla,
Aby jsi protančila životem bez zakopnutí.
Díky tobě lásko,
Jsem ten nejšťastnější člověk na světě,
protože mám tebe…v dobrém i ve zlém…
Děkuji Ti,že jsi…
Jsi tady pro mě a já pro tebe.
Z okna vidím na náměstí
Rozsvícený strom
A já vím,že nejsem sám,
Že vánoce budou zase krásné
A veselé s TEBOU…
NA DOSAH RUKY
Je to tak těžký bez Tebe,
mé dny i noci prázdný.
Je to tak těžký bez Tebe,
srdce mé z toho blázní.
Je mi tak smutno bez Tebe,
chtěla bych Tě mít blízko,
je mi tak smutno bez Tebe
a nelítat zas nízko.
Je mi do pláče bez Tebe,
avšak musím dál jít,
je mi do pláče bez Tebe,
proč nemůžu Tě mít?
Chtěla bych mít Tě docela,
na blízku, na dosah ruky,
chtěla bych mít Tě docela,
napořád, bez záruky.
Však Ty jsi v dáli a já tady,
spolu a každý zvlášt,
však Ty jsi v dáli a já tady,
snad aspoň vzpomínáš.
Na naše noci, na naše dny,
na chvíle plné touhy,
na naše noci, na naše dny,
co zbyly po Tě dlouhý.
mé dny i noci prázdný.
Je to tak těžký bez Tebe,
srdce mé z toho blázní.
Je mi tak smutno bez Tebe,
chtěla bych Tě mít blízko,
je mi tak smutno bez Tebe
a nelítat zas nízko.
Je mi do pláče bez Tebe,
avšak musím dál jít,
je mi do pláče bez Tebe,
proč nemůžu Tě mít?
Chtěla bych mít Tě docela,
na blízku, na dosah ruky,
chtěla bych mít Tě docela,
napořád, bez záruky.
Však Ty jsi v dáli a já tady,
spolu a každý zvlášt,
však Ty jsi v dáli a já tady,
snad aspoň vzpomínáš.
Na naše noci, na naše dny,
na chvíle plné touhy,
na naše noci, na naše dny,
co zbyly po Tě dlouhý.
MILUJI TĚ
Miluji tě, však ty mě nikoliv.
Kéž by mě aspoň někdo
miloval, ať už kdokoliv.
Kéž bych já jej milovala jako
teď tebe a pro nás dva se
otevřelo nebe.
Vím, že už asi nikdy
nebudeš můj, přesto tě
prosím, dál za mnou stůj!
Nepřestávám doufat, že mě
zas budeš mít rád,
nechci se tě ale, tak jako
dřív, zas hloupě ptát.
dobry